Tančící byt

edí tam, v jedné z těch stylových kaváren na Letné, v té „cool“ části Prahy. Kamarád, který nás seznámil, říkal, že je právnička, ale je na ní něco jiného. Něco, co prostě nesedí.

Je to v přízemí jedinečné modernistické budovy s výhledem na park s kyvadlem. Před jediným oknem bytu růžové keře. 60 m² zachovalého interiéru – hexagonální dlaždice, parkety, rolovací dřevěné žaluzie, integrované stropní vytápění z 30. let a jen to jedno okno.

Dvě podmínky: tyč a prostor pro vystavení sbírky bot.
„A ještě jedna věc – mám sbírku bot. Potřebuju pořádný botník! Ale pro ty vídeňské, ty patnácticentimetrové.“

Přes den právnička, v noci tanečnice! Začíná to dávat smysl.

Přeuspořádání původní dispozice nám pomáhá byt otevřít. Ložnice místo koupelny, koupelna místo kuchyně a nová kuchyně zarovnaná na osu obytného prostoru. Začíná se objevovat křížové schéma. Cardo s jediným oknem, stolem, kuchyňskou deskou, lehátkem, tyčí a stěnou zrcadel. Decumanus s postelí, tyčí a koupelnou.

Prosklená příčka, která byla původně v hale, pomáhá přivést denní světlo do koupelny, dlaždice z kuchyně zakrývají stopy na podlaze v ložnici. S vědomím, že se kuchyně nebude moc používat, jsme se rozhodli schovat dřez do skříněk.

Po nějaké době přichází třetí přání – trochu nesměle si říká o vanu:
„Víte, takovou tu na malých lvích nožkách. V obýváku. Bylo by to možné?“

Kdo by odolal?