InMargine: Rám, sokl, vitrína

Nejčernější černá.

Nedílnou součástí celé výstavy je i architektura. Ta si s tématem adjustace poradila velmi originálně – samotnou architekturu nechalo ustoupit do pozadí a prostřednictvím mimořádně syté černé barvy nechalo promlouvat jednotlivá díla. Konkrétně byla použita druhá nejčernější černá na světě – tzv. Musou Black, která pohlcuje 99,4 % světla a vytváří efekt nekonečného prostoru. Díla se tak vznášejí v pomyslném vzduchoprázdnu a veškerá pozornost je soustředěna pouze na ně.

Autorská adjustace, tedy příprava uměleckého díla k vystavení samotným tvůrcem, je často na okraji divákovy pozornosti a stejně tak je marginalizována v dějinách umění. Výstava IN MARGINE upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon. Tvůrčí osobnosti, které jsou schopny vykročit z předem vytyčené zóny, však samy často mohou stát na okraji umělecké společnosti. Jejich důsledná a mnohdy obsesivní, senzuální práce s adjustací ukazuje snahu o všestranné zpracování ve smyslu totálního umění. Můžeme však také narazit na konceptuální polohu, kterou je hra s významovou rovinou adjustace a její doslovná neviditelnost.

Výstavní projekt se zápůjčkami z českých i světových institucí a soukromých sbírek kombinuje díla současných autorů s díly vytvořenými především v druhé polovině minulého století. Nechybí však ani ukázka ikonických děl z přelomu 19. a 20. století, která jsou opět aktuální a nadčasová. Díky zájmu nejmladší generace výtvarníků o autorskou, mnohdy rukodělnou adjustaci dnes toto téma rezonuje a jako současný fenomén si zaslouží ohlédnutí do nedávné minulosti.